31. května 2018, člověk by řekl, den jako každý jiný. No, pro nás v NIŽ to byl den speciální. Den D. Nebo spíš C, jako CERTIFIKACE?

Na tenhle den jsme totiž pozvali cetifikační tým z Národního ústavu pro vzdělání.

Ale popořádku.

MŠMT už před lety rozhodlo o tom, že na školy by s programy primární prevence měly vstupovat především organizace, které mají určitou odbornou úroveň tak, aby poskytované služby byly k užitku a ne ke škodě. Vytvořilo tedy Standardy odborné způsobilosti, podle kterých se organizace usilující o certifikaci hodnotí. A pokud je jejich práce vyhodnocena jako vyhovující, je doporučeno jim certifikaci udělit.

Rozhodli jsme se, že o udělení této “ceny” chceme též usilovat. Tento školní rok jsme se pustili intenzivně do příprav s odhodláním tuhle horu zdolat. A věřte mi, byla to hora. Osobně jsem člověk z terénu, nejlépe se cítím na programech mezi žáky. Dokumenty a směrnice nejsou moje parketa. Ale jak řekla naše odborná garantka: “Je čas, abyste přestali být pankerskou organizací, a byli profesionální.”

Tak jo, jdeme do toho. Dokument za dokumentem, směrnice za směrnicí… Nebudu vás nudit. Je to tu. Den D.

Přijel certifikační tým, jedna členka se účastní náslechu lekce Moje cesta na svět, dvě s námi vedou rozhovor. Probíráme jednotlivá témata. Čas utíká, ani ho nestíhám sledovat.

Příjemný čas, mluvíme o naší práci, o týmu, o všem, co tak dobře známe a milujeme. Přestávka na oběd nám poskytne čas si interně probrat dojmy.

A pak už tým samostatně sedí a probírá vše řečené a po dvou hodinách nás volá k výsledku.

Závěr certifikačního týmu je doporučení: “certifikaci udělit”. Získali jsme 273 bodů z celkových 280 možných. Jediné, co nám poradili zlepšit, je podrobnější síť služeb, návazné aktivity k trávení volného času a víc zapojovat pedagogy do programu.

Nakonec nám všechny členky týmu děkovaly za příjemný čas, vysoce hodnotily naše lekce a jak pracujeme s bezpečím dítěte. Pojmenovali naši práci jako unikátní a na závěr jsme ještě dostali doporučení otevřít si opravdovou poradnu pro ženy s tím, že jedna ze členek týmu (sama poradenský pracovník) řekla: “Já bych k vám do poradny přišla.”

Tak jsme to zvládli, s pokorou a se ctí. Nebyl to cíl, ale nástroj, k efektivnější práci. A přiznávám, že jsme během těch příprav vyrostli. Velké díky patří všem mým kolegům za neuvěřitelné nasazení a odhodlání. Jsem na vás hrdá a je mi ctí, že jsme součástí jednoho týmu! Jdeme dál.

Jitka Kultová